Neumírající touha

7. června 2012 v 21:21 | Tea Liccibooh |  Me
A tak každý samostatně umírající položil svou žhavou duši na podlahu...
Na té fotce jsem já. Ten úvodní text napsal A.E.Poe. Stalo se to znovu. Znovu jsem se zamilovala a znovu jsem od toho nic nedostala. Přesněji o d něho. Neměl zájem, stejně jako všichni ostatní před nim. Proč se ale zamilovávám, když vím, co bude následovat?
Je to neutuhající touha. Touha po polibku a něžnostech a někom, kdo bude vaše zpřízněná duše. Když jste zamilovaní, nehledíte na rizika. Proto to tak bolí, proto to přináší tolik slz. Neumírající touha je ve vás. Já ji ukazuji ve svém umění i životě. Mé písničky, mé fotky, má slova... Dokonce i mé líčení nebo styl zobrazují neumírajíí touhu.
Je to jako když zahrajete na pianu ton. Řekněme, že třeba C1. Zní dokud nezmizí a i v té poslední setině svého zvuku z něj slyšíte touhu znít. Pořád tam je, ale zmenšuje se. Já jsem zatím ještě malá a ta touha tam je. Až budu možná babička, bude ta touha menší, ale alespoň špetka té touhy ve mně zbyde.
Tohle je zvláštní článek, ale potřebuju říct, co cítím. ítím neumírající touhu. A taky vím, že hodně malých pádů dělá z těch velkých něco menšího. Takže hlavu vzhůru!

Touha neumírá!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama